Jestliže si také myslíte, že antisemitismus je nákaza, která znovu ohrožuje civilizaci, přijďte a připojte se tak k těm, jimž to není jedno.
17. dubna 2011
Staroměstské náměstí, od 13:30 hodin: POCHOD DOBRÉ VŮLE
Valdštejnská zahrada, od 15 hodin
Pod záštitou 1. místopředsedy Senátu PČR Přemysla Sobotky,
primátora hl. m. Prahy Bohuslava Svobody
a předsedkyně Poslanecké sněmovny PČR Miroslavy Němcové pořádá
Mezinárodní křesťanské velvyslanectví Jeruzalém – česká pobočka (ICEJ )
Veřejná sbírka „Staronová šance“
Nacisté zavraždili za války přes šest milionů mužů, žen a dětí jen proto, že byli Židé. Uděláme něco pro ty, kteří přežili?
V Izraeli dnes žije ještě asi 210 tisíc pamětníků, kteří přežili peklo holocaustu. Z nich zhruba třetina živoří ve velice nuzných poměrech, nadto zápasí s nemocemi a samotou. Je tragické, že tito lidé po všem, co vytrpěli, nemají ani možnost prožít důstojně závěr svého života. V Izraeli dosud neexistuje žádné státní zařízení, kde by mohli tito lidé najít domov a relevantní péči.
Výzkumy prokázaly, že psychologický dopad traumat zažitých před mnoha lety se s postupujícím věkem nijak nemírní, naopak se zvyšuje. Ve vyšším věku se znovu vynořují vzpomínky, které byly dříve potlačeny. Je také známým trendem, že čím jsou přeživší starší, tím častěji vyhledávají společnost jiných přeživších.
Mateřská organizace ICEJ v Jeruzalémě prostřednictvím svého oddělení sociální pomoci ICEJ AID navázala spolupráci s izraelskou neziskovou organizací Jad Ezer le-Chaver, která začala pro tyto potřebné budovat domovy s pečovatelskou službou, kde by bylo adekvátně postaráno o jejich fyzické i psychické potřeby. Tato organizace, která má v Izraeli bezúhonnou reputaci a je známá účinnou službou těm nejpotřebnějším, se stala nositelem ojedinělého projektu domovů pro přeživší, který je v Izraeli první svého druhu. Spolupráce obou institucí nyní umožnila, aby se na finančním zajištění podíleli křesťanští přátelé ICEJ z celého světa. Největším dárcem je zatím Německo.
Díky této pomoci byla v září 2010 v Haifě otevřena kompletně renovovaná budova, která pojme až 80 obyvatel, jimž je zajištěna strava i nepřetržitá lékařská péče. Lékaři se sestrami sem dobrovolně docházejí z okolních nemocnic, aby pokryli celodenní základní zdravotní péči. Kuchyň a jídelna navíc denně zajišťuje i stravování pro přeživší, kteří bydlí v okolí. Do zakoupení nemovitosti, její kompletní rekonstrukce a vybavení bylo dosud investováno asi 700 000 amerických dolarů.
Na čekací listině je zapsáno více než 2 000 žadatelů, většinou přeživších z nacistických koncentračních táborů v Polsku a v Německu. Při pečlivém výběru je dávána přednost těm nepotřebnějším.
Při slavnostním zahájení provozu předalo ICEJ organizaci Jad Ezer dalších 300 000 amerických dolarů ke koupi druhé třípatrové budovy ve stejné ulici, která by mohla pojmout dalších asi 50 přeživších ze současného seznamu čekajících. Dům byl zakoupen a byla zahájena jeho rekonstrukce.
Od otevření centra bude trvat asi rok, než bude možné čerpat na jeho provoz státní dotace, a proto je nutno v roce 2011 pokrýt také každodenní provozní náklady.
Toto jsou příběhy prvních obyvatelů tohoto nového domova:
Sara Movshowitz
„Jmenuji se Sára, za svobodna Steinová. Narodila jsem se roku 1927 v Borse, malém městečku v Rumunsku. Z dětství si toho moc nepamatuji, protože jsem byla ještě malá, když vypukla válka. Bylo to strašné. Vyhnali nás jako psy a nedovolili nám vzít si s sebou věci. Snažili jsme se uprchnout, ale zahnali nás do synagogy, kde jsme seděli na zemi a čekali, až nás odvedou do ghetta. Vojáci byli zlí, měli jsme z nich velký strach. Kdykoli jsme je zahlédli, úplně jsme ztuhli a byli zticha, protože jsme se jich k smrti báli. Mlátili nás při každé příležitosti, často úplně bezdůvodně, jen proto, že se jim zachtělo. Život v ghettu byl velice těžký. Viděli jsme strašlivé věci, na které nikdy nezapomenu. Na předloktí mám číslo, které mi vytetovali nacisté. Nikdy na to nezapomenu. Zacházeli s námi jako s čísly, a ne jako s lidmi. Těžko se mi opakuje, co všechno jsem prožila, protože se mi vrací vzpomínky na všechny ty strašné věci. Dnes jsem hodně nemocná, mám vodu v plicích a měla jsem mrtvici. Tento domov bude pro mě po všem, čím jsem prošla, světlem na konci tunelu.“
Příběh Sáry byl podrobně zaznamenán muzeem Jad Va-šem. Mika Merom Mika je dalším z prvních obyvatel domova. Po léta se stěhoval z místa na místo, protože neměl kde bydlet. Situace byla tak zoufalá, že žil na ulici. Různé organizace, které pracují s přeživšími, se mu snažily pomoci, ale nikomu se nepodařilo zajistit mu vhodné ubytování. Když se rozšířila zpráva o tom, že se v Haifě bude otevírat domov, dostal Jad Ezer žádost, aby se o něj postarali. Ředitel Šimon Sabag říká: „Byli jsme jediní, kdo byli schopni dát mu domov.“
Mika Merom
se narodil v Budapešti v roce 1943. Drsnou realitu života v ghettu zažil doslova od narození. Když otce poslali do pracovního tábora, byl nucen s matkou a dalšími členy rodiny přežívat, jak se dalo, v každodenním zápase s hladem, nemocemi a nebezpečím v ghettu. Tyto roky měly na Mikův raný vývoj těžký dopad, zanechaly v něm vnitřní zranění a obranné mechanismy, které ho ovlivňují po celý život. Rodina byla po válce zázrakem sjednocena a v roce 1948 se odstěhovala do Izraele. Mika se nakonec oženil, měl tři děti a stal se úspěšným podnikatelem. Traumatický rozvod po manželské krizi v roce 2003 přerušil všechny kontakty s rodinou, už není zván na rodinné oslavy a ani nezná jména vnoučat narozených po rozvodu. Úsilí o smíření narazilo na odpor a finanční krize skončila bankrotem. Dnes je Mika silně zadlužen, nepracuje a žije pouze z penze, která je poskytována jako odškodnění za nacistické pronásledování. V posledních letech v důsledku různých neúspěchů ztrácí fyzickou sílu a objevily se u něj symptomy deprese a sebevražedné sklony, které se projevily již dvěma pokusy o sebevraždu. Když o tom dnes mluví, říká: „Je pro mě těžké přežít každý den.“ Špatně spí, nemůže se soustředit, trpí osamělostí a sám sebe popisuje „jako prázdnou nádobu… uvnitř rozbitou“. Zdravotní problémy zahrnují cukrovku, vysoký tlak a chorobu srdce.
Po své první noci strávené v domově byl Mika velice šťastný, že našel domov, má postaráno každý den o jídlo a kromě toho je kolem něj mnoho milujících lidí, kteří se o něj starají.
Výkonný ředitel ICEJ Malcolm Hedding při příležitosti otevření centra řekl: „Tímto zvláštním projektem se snažíme uctít ty, kteří byli vystaveni nevýslovným hrůzám a zlu. Nikdy nebudeme moci plně poznat a pochopit, čím prošli, ale můžeme jim dát naději, lásku, péči a především důstojnost. Oni jasně demonstrují, proč je třeba, aby existoval židovský stát. Svými životy nám tak dávají poučení i inspiraci.“
Mezinárodní ředitel ICEJ Jürgen Bühler, který současně vede také německou pobočku ICEJ, dodal: „Je to velká výsada pro ICEJ, a obzvlášť pro německé křesťany, že jsme se mohli zhostit financování a podpory tohoto jedinečného a vřelého domu pro přeživší. Tento dům jim nikdy nenahradí, co vytrpěli, ale dá jim naději pro přítomnost a budoucnost. Bylo zvláště povzbuzující vidět, že tolik dnešních Němců je ochotno přijmout zodpovědnost za své vlastní tragické dějiny.“
Šimon Sabag, zakladatel organizace Jad Ezer, která mimo jiné provozuje kuchyně pro chudé, doručování jídla domů, útulky pro bezdomovce a několik dalších dobročinných iniciativ na severu Izraele, říká: „Touhou mého srdce je dopřát lidem, kteří tolik trpěli, trochu důstojnosti a potěšení v posledních letech jejich života. Čas se pro ně chýlí ke konci.“
I občané České republiky mají nyní možnost přispět přímo na provoz a další rozvoj tohoto jedinečného domova. Příspěvky budou vybírány formou veřejné sbírky na zvláštní účet a prostřednictvím pokladniček v různých městech ČR, a to až do 31. 12. 2011. Výtěžek sbírky bude předán středisku v Haifě prostřednictvím ICEJ Jeruzalém – oddělení sociální pomoci ICEJ AID.
Informační kampaně k této veřejné sbírce budou probíhat při příležitosti veřejných akcí cyklu „Staronová šance“, které pod záštitou předsedkyně Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR Miroslavy Němcové a ve spolupráci s Ústavem pro studium totalitních režimů, místními samosprávami, církvemi a dalšími organizacemi pořádáme v průběhu roku po celém území republiky. Smyslem těchto akcí je přispívat k pěstování dobrých vztahů k židovskému národu a potírání předsudků. Veřejná sbírka jako zcela praktický výraz aktivního zájmu je logickým dalším krokem v této iniciativě.
Možnosti finanční podpory:
Doporučená minimální jednorázová částka formou příspěvku do pokladničky: 50 Kč.
Libovolný příspěvek na účet vedený u Komerční banky, č. ú. 43-8476890287/0100.
O výtěžku sbírky a využití prostředků budeme informovat na internetu a v časopise Slovo z Jeruzaléma. Maximální výše souvisejících nákladů nepřesáhne 5% hrubého výtěžku sbírky. Jednotlivé pokladničky budou zabezpečeny proti odcizení nebo neoprávněnému otevření a zapečetěny obecním úřadem v místě konání sbírky; u otevření pokladničky budou přítomni zástupci obecního úřadu; o otevření pokladničky bude proveden zápis s uvedením finanční částky a podpisy přítomných osob.
website by JanAltonDesign, 2010